Nejdůležitější je vymezit mu místo k odpočinku, poskytnout mu jedno pevné místo s miskou s čistou vodou a pravidelně jej krmit. Mít psa rád, nikdy jej netrestat v tom slova smyslu, jak bylo uvedeno v předchozím textu. Vždy hodnotit jeho chování jasným „dobře“ – „špatně“, nikdy nezapomínat na hodnocení „dobře“.

Důležité je seznámit psa se všemi zvuky, s co největším množstvím situací, se kterými se může v lidské společnosti setkat, jako je jízda hromadnou dopravou, výtah, náměstí a ulice plné lidí, dopravní ruch a vše, co vás ještě napadne.

Na prvním místě je třeba učit psa čistotě. Nejjednodušší je, když máte na štěně čas a vždy, když se probudí, vždy po jídle a také vždy po určitém postupně se prodlužujícím časovém úseku jej vezmete ven, kde se vyvenčí. Za loužičku i za bobíka musí být velká pochvala a pamlsek, tak během velmi krátké doby naučíte štěně prakticky „čůrat na povel“. Buďte důslední a trpěliví, při troše pozornosti snadno dosáhnete toho, že štěně doma nezpůsobí ani jednu „nehodu“.

Všímejte si, co štěně dělá, nenechejte je okusovat předměty v domácnosti. Pokud něco ohryzává, tak je to často proto, že se nudí, nebo proto, že se vám nepodařilo mu vhodným způsobem sdělit, že to nesmí. Zde pomůže ostré „ne“, při opakovaném prohřešku malé, jemné plesknutí. Zde nejde v žádném případě o sílu úderu, jde výhradně o to, abyste je stihli plesknout v okamžiku, kdy páchá přestupek proti pravidlům. Nejhrubší chyba, které se můžete dopustit, je, když plesknutí přijde v okamžiku, kdy štěně už přestalo. Nezapomeňte štěněti namísto činnosti nevhodné nabídnout alternativu. Lépe je však i těmto situacím předcházet tak, že se budete štěněti věnovat, budete jej zaměstnávat a ono nebude mít na podobné ničitelské činnosti čas.

Nenechávejte je, aby vám kousalo do rukou, do nohou, chytalo vás zoubky za oděv, nenechejte si olizovat obličej. To, co vypadá jako drobná rozpustilost a zdá se vám to velmi roztomilé u štěněte, vás velmi brzy začne obtěžovat. Pokud to štěněti dovolíte a v budoucnu mu pak budete totéž zakazovat, vyrobíte mu v jeho rozvíjejícím se mozečku jen velký zmatek.

Sami si vytvořte předem, nebo nejpozději v dané konkrétní situaci, jednoznačná pravidla, co se smí a co ne, a pokud je to alespoň trochu možné, tak z nich udělejte neměnné zákony. Život v psí smečce i v lidské společnosti se řídí pevnými pravidly a štěně se naučí s lidmi dobře žít jen tehdy, když zná jejich pravidla a rozumí jim. Pak se jimi bude také rádo řídit, protože život podle pravidel mu přijde jednoduchý a pochopitelný.

Rozlišujte povel „Ne“ a povel „Fuj“. Povel „Ne“ je dočasným zákazem. Tímto povelem jen přerušujete jeho okamžitou činnost, ale není to zákaz absolutní. Je to povel ve smyslu „teď přestaň“. Povel „Fuj“ je absolutní zákaz, je to tabu, je třeba jej bezpodmínečně vynutit tak, aby štěně ani příště, ani nikdy v budoucnu zakázanou činnost nezkoušelo. Pokud vedeme výchovu tak, že nám štěně odmalička rozumí, stačí velmi ostré slovní „Fuj“, vyslovené patřičně hanlivě tak, aby se štěně už z tónu hlasu cítilo provinile a už bude vědět, že toto se nesmí nikdy.

Již v raném věku veďte štěně k tomu, aby s vámi spolupracovalo, učte je dalším novým povelům. Vše hravou formou. Hlavně začněte s hravým aportem, můžete mu sestavovat jednoduché úlohy na vyhledávání věcí nosem. Přitom už můžete úlohy koncipovat jako hry na lov. Zde máte skvělou příležitost naučit štěně vám věci hravou formou přinášet, můžete mu začít venku vytvářet úkoly zaměřené na pachové práce. Pamatujte, že jak štěně, tak i dospělého loveckého psa je snazší unavit, když jej donutíte přemýšlet při hře na lov, než monotónním pohybem na dlouhých vycházkách.

Štěně bude nadšeně spolupracovat. Nezapomeňte, že čím je pejsek mladší, tím je na vás závislejší. Využijte toho, abyste se pro svého pejska stali hned od začátku středem světa, středem jeho pozornosti a snažte se, aby to tak zůstalo i po pubertě.

Respektujte, že pes je živý tvor, není to hračka, kterou máte k dispozici jen tehdy, když na ni máte náladu. Na druhé straně to musíte být vždy vy, kdo zahajuje veškeré činnosti a kdo je také končí. Se štěnětem si hrajte, ale vyvarujte se přílišného vzrušování nekontrolovanými hrami na různé honičky, po kterých pak štěně řádí jako pominuté a vy je musíte následně obtížně uklidňovat.

U loveckého psa se vyvarujte házení klacků namísto aportu. Pamatujte, že lovecký pes nevyhrabává myši. Nedovolte štěněti loveckého psa hrabat díry v zemi. Kromě jiného tím ochráníte v budoucnu svou zahradu před devastací.