článek Martina Ondry

A už je to opět tady… Páníčci balí pelíšek, mě a batohy nakládají do auta a ze Žďáru vyrážíme směr Jihlava…a já začínám tušit, že je zle…
Vyrazili jsme s menším zpožděním, takže když jsme dojeli do kempu poblíž Řásné, všichni už trénovali. Seznámil jsem se s pejsky a oni se mnou. Bylo jich tady dost nových, a stejně jako já se měli připravovat na úspěšné složení zkoušek vloh retrieveru a slídičů.
Někteří tady byli pár dní, někteří celý týden se mnou. Nechali nás vyběhat a “očmuchat”…pak se šlo do práce. Po ní nás čekala odměna v podobě vleček na přilehlé louce a přinášení kačeny z vody, což já považuji za odměnu nejvyšší.


V neděli jsme začali trochou teorie - hlášení rozhodčím před disciplínou na zkouškách, celkový průběh zkoušek, apod. Pak jsme dělali jednotlivé disciplíny, a to nejen ze seznamu OVVR a ZV, ale i zkoušek vyšších a znalostně náročnějších. Zkoušeli jsme například “nos”, kdy je v blízkém porostu pohozen kus něčeho, kdysi živého (v našem případě králíček). U zkoušek stačí, aby rozhodčí viděl, že mám o daný kus zájem a při jeho hledání se řídil nosem.

Já a i ostatní pejsci nejenže nosem prošli na výbornou, ale jako staří lovečtí mazáci onen kus aportovali svým pánům (a většina z nás i s učebnicovým předsednutím a odevzdáním), čímž bychom na realných zkouškách byli automaticky ohodnocení z disciplíny aport známkou 4 (čili známkou nejvyšší) a kterou bychom již nemuseli absolvovat. Tady jsme si ovšem touto disciplínou prošli cvičebně všichni.

článek Martina Ondry.

Tak jsem se po měsíci jel Karlovi ukázat a předvést, co jsem zapomněl a v čem jsem se zlepšil…

Přivítání bylo více než vřelé a hned na úvod jsem zjistil, že tento víkend tady bude i moje stará, dobrá, malá kamarádka Moly - malý Border terrier s obrovským temperamentem. I na Karla jsem si moc dobře pamatoval, vždyť to byl on, kdo mi jako první naznačil, jak se mám chovat.
Dále tam byli 2 ohaři, jeden černý Flat coat retriever a jeden čokoládový labrador (pocházel ze stejne CHS jako já, takže jsme něco jako sestříňata). A samozřejmě nesměl chybět Dasty a Gino. Třetí mušketýr, Armani, zůstal solidárně doma s paničkou. Takže tu byla ceuá-neceuá parta…

Hned na úvod si mě Karel vybral na ukázku chůze u nohy, což páníčky překvapilo a zaroveň potěšilo. Pak jsem šel s Molynkou do lesa na vlečky, kde chvíli trvalo, než jsem si vzpomněl, co to je a jak se to dělá. Dále přisly na řadu moje neoblíbené nucené aporty s dřevěným kozlíkem.
A abych si odpočnul, vzali mě páníčci na procházku, kde byl potok… Dobrá příležitost si vyzkoušet poprvé vodu. Hned se mi to zalíbilo a bylo na mě vidět, že mě to bude moc bavit…skákal jsem do vody, potápěl se a pořád z vody něco tahal. Další krůček vpřed v mojí lovecké kariéře.

článek Kateřiny Strejčkové.

Výcviku na Řásné v termínu od 3. do 11 dubna.u pana Zelníčka jsem se zučasnila s moji fenkou výmarského ohaře které v té době bylo 18 měsíců. Na tomto typu loveckého výcviku jsem byla poprvé.

Předtím jsem navštěvovala cvičáky v Praze ale stále to nebylo ono. Základní poslušnost by byla, ale co nám dělalo největší problém byka chůze na vodítku u nohy, kterou se nám tam stále nedařilo nacvičit. Angie stále škubala vodítkem a byla to ona, kdo stále určoval směr pohybu.

Další věcí, kterou jsme odhalili hned při první malé procházce, byl aport. Měla jsem s sebou nový dřevěný kozlík a když jsem jej Angie na louce hodila, tak jej sebrala, stále s ním odbíhala, okusovala jej, no prostě kozlík brala jako hračku a nechtěla se vůbec dát přivolat. Z kozlíku za chvilku doslova létaly třísky.

Článek Ing. Jiřího Lukeše.

Jirko, přijmi ode mne velikou gratulaci k zisku titulu CACT na svých prvních zkouškách, které jsi spolu s "Čárlím" tak úspěšně absolvoval a současně poděkování za skvělou reprezantaci našeho společného výcvikového úsilí a dobře zvolené metodiky nácviku.
Karel

Naše první zkoušky

Po uplynulých dnech jsem ještě natolik plný dojmů, že se mi právě podařilo nejenže nezaspat, ale naopak omylem vstát o hodinu dřív! A tak píšu. Čím začít?

Asi to vezmu chronologicky, i když již mohu vkládat odkazy vlivu výcviku nás obou, tedy i mého psa na celkový výsledek při zkouškách.

Corazon je španělsky "srdce" a tím pro mě také moje fenka je. Vždycky jsem si přála psa, doma jsme měli od pouliční směsi po Boxera téměř všechno, ale já se na základě zkušeností s povahou maďarského ohaře od pár mých kamarádů nakonec rozhodla právě pro něj. Respektive pro ni.
Říkám jí Cora (čti Kora), ale její papírové jméno je Aranka Od rentiera.

Coru jsem si vyloženě vydupala v době, kdy pejsků bylo na prodej spoustu, ale já chtěla fenku a ty nebyly. Už jsem to chtěla vzdát, když to klaplo.

Zapůsobila jsem na paní chovatelku na tolik, že změnila své původní rozhodnutí a své nejoblíbenější štěňátko mi nakonec přislíbila. Dodnes jsem jí vděčná a maximálně si tohoto rozhodnutí užívám. Cora vnesla do mého života radost, energii a nový smysl života.

Když si mě páníčci pořizovali, vůbec neuvažovali o nějakých výstavách, natož specializovaném loveckém výcviku...

...když jsem jim ale ukázal, jakou sílu mám a jak je dokážu vláčet na vodítku (a to jsem byl 12 kg štěňátko), domluvili se spolu a ušili na mě boudu - páníček mě přihlásil na prodloužený výcvikový víkend, pořádaný školou Zlatý lovec, který se uskutečnil v obci Řásná u Telče.

Jelikož páníčci a ani já jsme nikdy nic podobného neabsolvovali, čekali jsme se zatajeným dechem, co všechno to bude obnášet. Nakoupili si teplé maskáčové oblečení (které bylo hned terčem první kritiky ze strany cvičitelů), pořádnou obuv, zabalili mi granulky a vyrazili jsme.

Hned první den jsem se seznámil se zvěří a jejím pachem, spolu s kamarády pejsky, kteří tam byli se mnou. Bylo na mě vidět, že mám o zvěř obrovský zájem a tak opadly první obavy, jestli ze mě nebude "gaučák".

článek Davida s MOK Rustym.

Zdravím všechny příznivce loveckých psů a jejich výcviku!

Taktéž jsem se svým osobním ohařem Rustym absolvoval výcvik v Řásné konaný 13. až 21. března 2009. Nejprve jsem se domníval, že tam jedu jen na víkend, ale když jsem viděl jak cvičení Rustyho baví, tak jsem nemohl odolat a zůstal celý týden. Jo a to i s naším kamarádem, anglickým setrem Orenkem, kterého cvičil Karel.

Článek Věry Hrabalové.

Náš prodloužený víkend

Dobrý den,
chtěla bych se s Vámi podělit o zážitky z našeho prvního víkendového výcviku v malebném prostředí obce Řásná, který se konal ve dnech 26.3. – 29.3.2009.

A jak to u nás všechno začalo?
Již delší dobu jsem pokukovala po všech možných plemenech psíků a postupně vyřazovala plemena, která nesplňovala mé požadavky na psa. Chtěla jsem velkého, rychlého, inteligentního psa, s kterým při procházce do přírody nebude hrozit, že mi ho zardousí větší pes, nebo že jej doma dokonce zašlápnu. Také jsem myslela na budoucnost, aby byl hodný, neagresivní vůči dětem a jiným psům.

Článek Šárky Rajské.

Baron se narodil naší fence Výmarského ohaře, jako poslední největší štěně. Už jako malý byl nejpřítulnější a vděčný za každé lidské pohlazení.
Když si ho vybrali kupci ze Slovenska přála jsem si, aby se dostal do dobrých rukou. Už za čtrnáct dní nám kupci volali, že pejska nechtějí jestli by ho bylo možné vrátit a tak se ke mně jako osudem zase vrátil zpět. Už bylo jasné, že nám zůstane.