Odebírat Novinky:




Výcvik psů Kontakt

Rybkova 23, Brno - Kraví hora
AREÁL VUT Brno
RNDr. Karel Zelníček

Email: info@1a-hotelpropsy.cz
Mobil: +420 720 396 746



Zlatý retrívr Max

Rozklikněte Fotogalerii, Jedná se velmi zdařilou studii pohybu retrívra v okamžiku, kdy se blíží ke zvěři. Všimněte si zejména souhry práce předních a zadních nohou: Pes v plném cvalu dopadá těsně před aportem na přední běhy, prudce zaráží, až se zadní ocitnou nad linií hřbetu. V tom okamžiku má mordu tesně nad aportem a pokud sledujete pohyb pravé zadní, tak se ještě nestihla dotknout země a pes už v plném pohybu sbírá kachnu ze země a s pravou zadní ještě nad zemí má už hlavu s kachnou otočenou do protisměru a bez zastavení zrychluje a vrací se přímo k paničce, kde předsedá a čeká na odevzdání.
Po povelu PUSŤ kachnu předává a již se o ni nezajímá, nyní se PLNĚ SOUSTŘEDÍ pouze na pochvalu a pohlazení od paničky. Následuje okamžitě druhý aport a pes udělá to samé. Tento pes to takto provede "tisíckrát" - řečeno v nadsázce - po sobě jako přes kopírák a to jediné, co má pro něj význam, je splnění povelu a udělená pochvala.
Z toho plyne jasný důkaz toho, že u retrívra není nutno cvičit obratnost a odvahu chůzí po kladině. Lovecký pes, když jde za zvěří (ale až na povel !!!) má pohybové dovednosti dostatečně vrozeny.

Max je pětiletý zlatý retrívr. Byl k nám předán na nápravu chování - neposlouchal, neměl absolutně kontakt s majitelkou a hlavně strašně tahal na vodítku. Majitelka, útlá štíhlá mladá dáma měla proti Maxovi na vycházce nulovou šanci. Když se Max rozhodl, tak ji odvlekl libovolným směrem často ve velké rychlosti do místa jeho okamžitého zájmu, což byl jiný pes, člověk, prostě cokoliv.

Také když objevil odpadek a vzal jej do mordy, už jej nechtěl dát a občas při pokusu o jeho odebrání zavrčel, někdy i chňapnul. Ale kořist nevydal.

Další problém byla absolutní nesoustředěnost a roztěkanost, odmítal kontakt s lidskou rukou, neměl zájem o pohlazení. Venku ruku, která jej chtěla pohladit, vždy hlavou odstrčil, jako by říkal: prosím tě, dej tu ruku pryč, já kvůli tomu nevidím, co se kolem mne děje. Hlavně se však již odnaučil používat nos a najít aport pohozený do krytiny. Co zmizelo z očí, přestalo existovat. Nedokázal se na nic soustředit, těkal z místa na místo a hlavně nechápal význam naší lidské řeči. Neposlouchal proto, že jsme jej nenaučili komunikaci s člověkem.

Toto vše a ještě mnoho dalších věcí jej bylo nutno naučit.

Po seznámení se s pejskem a pohovoru s majiteli byla vyjasněna příčina Maxova chování. Páneček po celých pět v dobré víře, že to Maxíkovi prospívá, se s ním po návratu z práce honil po domě a po zahradě a také se spolu stále prali. Pánečkovi se to líbilo, Maxíkovi taktéž, ale poslušnost byla spíše v záporných hodnotách.

Maxík byl u nás na výchově asi tři týdny, panička se na něj jezdila pravidelně dívat. Nejprve sama, pozděli vzala s sebou i manžela. Maxova poslušnost se návštěvu od návštěvy výrazně zlepšovala. Při příjezdu paničky vždy došlo k nějakému zhoršení oproti stavu před návštěvou, což je pochopitelné. Zpočátku k většímu, postupně se rozdíl v Maxíkově poslušnosti mezi tím, když byla panička přítomna, postupně stíral. Max činil viditelně pokroky, hlavně však bylo, že začal poslouchat i paničku.

Postupně začal už i pěkně nosit aporty a odevzdávat je s předsednutím. Když přijela panička na jednu návštěvu, byla s jeho poslušností už zcela spokojená. Když jsme byli venku na vycházce, Max se jí stále držel, když jsme zastavili, sám přišel k nám, lehl si u paničky a vydržel u ní ležet klidně i půl hodiny. Max jí už spolehlivě aportoval a moc hezky přinášel. Tak jsme jaksi "odzadu" - tedy přes aport nacvičili přivolání.

V ten den jsme se dohodli, že na příští návštěvu přijede i manžel. Když přišli spolu - óóó to byl úplně jiný Max. Panička hodila aport, Max se pro něj vydal, ale v půli cesty se zastavil, pohlédl na pánečka, v každém oku se mu zasmálo deset čertíků a utekl. Takže viník byl odhalen.


K tomuto se váže pěkný nápad s elektrickým obojkem.: Když majitelé Maxe poprvé přivedli, měli s sebou i elektrický obojek, pro případ, že Max nebude poslouchat. Ten si odnesli domů, ale při této návštěvě, kdy byl jednoznačně identifikován zdroj Maxíkovy neposlušnosti, prohlásila panička, že elektrický obojek nasadí pánečkovi a vždy, když bude s Maxíkem blbnout, dá mu hned plný výkon.
Bylo to řečeno samozřejmě v legraci, ale v tom okamžiku se naprosto jasně potvrdilo to, co říkám stále: chyba je na druhé straně vodítka. Ale zde bylo pozitivní , že k tomuto poznání dospěli sami majitelé.


Max nyní nosí bez problémů zvěř z dohledávek, umí vypracovat vlečku, má spolehlivé aporty, dokonce nyní sám stále něco nosí, sedne před paničku a čeká trpělivě, až si od něj vezme aport a dostane pohlazení. Důsledek zvládnutého povelu PUSŤ je to, že už si nechá odebrat z mordy odpadek bez vrčení a bez chňapání po ruce majitele.

Panička si s Maxíkem u nohy nyní na vycházkách hrdě vykračuje a Max, který byl dříve na vycházce jen dvakrát denně, má nyní vycházky tři. To proto, že i pro paničku už není vycházka se svým psem nervák, ale naopak odpočinek. Za hvězdy jsou nyní i u pana veterináře, kde se z Maxe stal klidný, civilizovaný pacient, zatímco dříve byl ochoten odejít z ordinace i s dveřmi jako s chomoutem kolem krku.

Tři vycházky má Maxík proto, že je to nyní nejen vycházka pro něj, ale hlavně relaxace a odpočinek pro jeho paničku.

 

 


Maxík se svou paničkou:

Jsem vzorný pes, nedělám žádné lotroviny, jen čekám, až dostanu nějaký povel a pak jej okamžitě splním. Dostanu moc hezké pohlazení, to já od paničky moc rád a hned chci další úkol. Doufám, že je to na mně vidět.

Kachna? to je ten nejmenší problém - však se dívejte, jak mne to baví a jak jsem na sebe (ale i na svou paničku) taky patřičně pyšný !

 

Facebook

YouTube

LinkedId

Licence Creative Commons 1A Hotel pro psy a Výcvik psů Brno, jejimž autorem je RNDr. Karel Zelníček , podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko
Výcvik psů Brno, Hosted on MyDreams.cz, Design by Pavučinka